havránkovy první stránky

Eridanus (Eri.)

Šesté největší souhvězdí tvoří řada hvězd, vinoucích se jako řeka na podzimní a zimní obloze na jih od souhvězdí Orion. Na našem území je vidět pouze jeho severní polovina. Hvězda epsilon Eri je podobná našemu slunci a se vzdáleností jedenáct světelných let je také nejbližší známou hvězdou s planetární soustavou. Proto se na ni také roku 1960 zaměřil první pokus o odposlech radiových signálů mimozemské civilizace. 

Mytologie:

Řekou je toto seskupení zváno odedávna. Pro Babyloňany však představovalo Eufrat, pro Egypťany Nil, pro Římany Pád.

V Řecké mytologii se k řece Eridanus pojí tento příběh: Syn boha slunce Helia a pozemské ženy Faethón se vydal svého otce navštívit na nebe. Prý mu nikdo nevěří, že je synem boha. Proto žádal svého otce, aby mu na důkaz půjčil sluneční spřežení. Helios dlouho váhal, ale nakonec souhlasil. Prosil však syna, aby jel opatrně, ani příliš vysoko, ani nízko. Koně zapřažení do slunečního spřežení ale poznali, že je řídí nejistá ruka a jeli kam se jim zachtělo. nejdříve vysoko a potom příliš blízko k zemi. Žár spaloval zemský povrch, vysoušell řeky a lidé z těch krajů mají od té doby snědou kůži. Nakonec učinil Zeus Faethonově jízdě přítrž a mladíka srazil bleskem do řeky Eridanus. Faethon se zabil a jeho tělo pohřbily na břehu řeky nymfy. Helios si z žalu zakryl tvář a nastala noc uprostřed dne. Faethonova matka putovala po světě i se svými dcerami a hledala syna. Když našly jeho hrob, proměnily se žalem v olše.

Heliovy slzy kanou každé ráno z nebe jako rosa.