Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

ObrazekVše o čaji a čajové kultuře

 

 

Pište nám, co vás zajímá a my o vaše nápady obohatíme informacemi a uveřejmíme zde na webu.

Víte, že v české republice je oproti jiným státům v Evropě velké množství čajoven? Víte, že ani v indii, jejíž černý indický čaj je proslulý nenajdete čajovny ani ve velkých městech? Nenajdete, a pokud ano, napište nám kde.. :o)

 

 

1. Zelený čaj patří k nejstarším léčivým prostředkům na světě
2. Zelený čaj není móda
3. Není čaj, jako čaj
4. pěstování čaje u nás
5. videa - čajový obřqad, pu-erh a další


 

Zelený čaj patří k nejstarším léčivým prostředkům na světě.

 

 

Při vzniku mnoha nemocí hraje velkou roli působení kyslíku na molekuly těla tak zvaný oxidační proces. Aby si buňky zachovaly svou funkčnost , potřebujeme antioxidanty. Patří k nim mimo jiné i vitamíny E a C a také polyfenoly. Polyfenoly se vyskytují, mimo jiné, v hojné míře právě v zeleném čaji.

 

Polyfenoly jsou účinné proti virům, bakteriím. Chrání srdce a krevní oběh před onemocněním a působí jako prevence proti vzniku rakoviny.

 

Zelený čaj účinně napomáhá trávení. Působí zásaditě a je velmi prospěšné po každém jídle vypít šálek zeleného čaje.

 

Přispívá také k ochraně zubů. Fluor v něm obsažený posiluje zuby a katechiny brání vzniku povlaku a zubního kazu. Zelený čaj navíc osvěžuje dech, tím že ničí bakterie, které jsou příčinou zápachu ústní dutiny.

 

Stálá konzumace zeleného čaje je nejlepší investicí do krásy a svěžesti pokožky. Lze jej používat i zevně . Léčivě působí na různá poškození pokožky včetně rakoviny kůže, která byla způsobena ultrafialovým zářením. Nálevy zeleného čaje jsou stále častější součástí výrobků na ochranu pokožky.

 

Záleží na způsobu přípravy zeleného čaje zda na nás bude mít vliv povzbuzující nebo zklidňující. Čím déle ho necháme louhovat, tím více ztrácí svůj povzbuzující vliv.

 

Rozmanitost čajových odrůd je tak veliká , že i odborníci si jen stěží dokáží udržet dokonalý přehled. Představme si blíže některé nejznámější druhy zeleného čaje.

 

Čínský čaj Chum Mee - je silný, poctivý a hodnotný zelený čaj. Chcete-li si jej vychutnat zalévejte vodou teplou 90°C a louhujte 1 minutu.

 

Gunpowder - patří k nejvíce konzumovaným čajům na světě. Má trpkou, výraznou a osvěžující chuť. Za nejlepší jsou považovány jeho druhy "Temple of Heaven, "Pin Head" a "Green Pearls". Nejlepší způsob přípravy je opět zalití vodou jejíž teplota je 90°C a doba louhování 1 minuta.

 

Jemný čaj s květinovou vůní Lung Ching si vysloužil přízvisko "císařský čaj". Pokud lístky tohoto čaje zalijete vodou teplou 70°C a budete louhovat 2 minuty, získáte velmi lahodný nápoj jemné chuti.

 

Čaj Tuocha napomáhá tělu zbavit se jedovatých látek, podporuje trávení a doporučuje se při půstech. Při zalití vodou teplou 90°C je doba louhování 3 minuty.

 

Mao Feng je čaj vyznačující se jemným květinovým aroma s nádechem sladkosti. Zalévá se vodou teplou 70°C a louhovat se má 2 minuty.

 

Malou aromatickou senzací je čaj Tian Mu Qing Ding. Jeho chuť je plná kořeněného odstínu a síly. Hodí se pro vzácné životní chvíle. Doporučuje se zalévat lístky vodou teplou 70°C a nechat louhovat 3 minuty.

 

Nepřeberné množství chutí a vůní doplňuje čaj jehož název se překládá jako "ptačí jazýčky". Jedná se o královský zelený čaj s velice lahodným, jemným aroma Huo Cha Huang Ya. Správný způsob přípravy je zalití vodou 80°C teplou a louhovat 2 minuty.

 

 

/ nahoru /

 

Zelený čaj není móda

 

 

I když se v Evropě na zelený čaj pohlíží jako na jev moderní doby, ve skutečnosti je nejstarším čajem světa. Dokonce se z něho vyvinul i černý čaj, jako výsledek čínského experimentování s postupy výroby čaje.

 

Zelený čaj je obohacením sbírky nápojů. Nabízejí se nesčetné druhy zeleného čaje a je dobrodružstvím vyzkoušet si na nich vlastní chuťové buňky.

 

Horká voda a zelené lístky - čaj. Podle legendy objevil zákonitosti čaje čínský císař Šen Nung už v roce 2737 př.n..l., když mu vítr sfoukl do misky horké vody jeden lístek z keře čajovníku.

 

Zpočátku sloužil čaj jako lék, myšlenka , že je možné si čaj jen tak vychutnávat, se objevila teprve kolem roku 400 př.n.l. . Tehdy se prosadil zvyk nabízet čaj hostům na uvítanou.

 

Bezmála vše, co souvisí s čajem, pochází z Číny. Dějiny japonské čajové cesty začínají teprve tehdy, když dva mniši v roce 801 n. l. propašovali semínka čajovníku z číny do Japonska.

 

První čaj, který dovezli na Západ Holanďané kolem roku 1610, byl zelený. černý čaj začal do Evropy přicházet teprve od poloviny 19. století z anglických kolonií. Evropa začala pít černý čaj a na zelený čaj zapomínat.

 

čaj není považován za pouhý nápoj, je symbolem pohody, napomáhá uvolnění a skýtá i příležitost k příjemnému posezení . Je zásobárnou tepla a síly i podstatou tvůrčí přestávky.

 

Pití čaje představuje životní postoj, je to i rys národní identity. Například Mick Jagger, zpěvák ze skupiny Rolling Stones, v jednom rozhovoru uvedl : "Mám takový zvyk. Ve tři hodiny si vždycky dávám šálek čaje."

 

Zelený i černý čaj pocházejí ze stejné rostliny s názvem "Camellia senensis" nebo také "Camelia assamica". Botanici se nedokázali dohodnout na jednom latinském označení a proto jsou v současnosti názvy dva. Oba se používají. Divoce rostoucí keř byl objeven pouze v číně a v Assanu (severní Indie).

 

Je to rostlina z rodu kamélií a má bílé květy. čajovník , který se na plantážích pěstuje jako keř do maximální výšky 1,2 metru, v sobě ukrývá genetický předpoklad vyrůst ve strom o výšce deseti až třiceti metrů. čajovník v podobě stromu se může dožít stovky let. Nejstarší známé čajovníkové stromy stojí sedmnáct set let.

 

Rozdíl mezi černým a zeleným čajem spočívá v jejich úpravě po sklizni. černý čaj se fermentuje, to znamená , že projde určitým druhem kvašení, při němž je krátce vystaven působení kyslíku ze vzduchu. U černého čaje se naruší povrch čajových lístků svinováním. Tím se vytvoří plocha pro působení kyslíku, který zbarví lístky hnědě.

 

Během fermentace dochází v čaji k přeměně jeho látek. Změnu barvy ze zelené na měděnou způsobují katechiny, podskupina polyfenolů. V černém čaji navíc vznikají theaflaviny a thearubideny, které se v zeleném čaji nevyskytují.

 

U zeleného čaje jde o to , aby se fermentaci zabránilo. Proto se čajové lístky co nejlépe chrání před působením kyslíku a dbá se na to, aby se do továren dostaly neporušené.

/ nahoru /

 

Není čaj, jako čaj

 

 

Pití čaje je prý v teplých dnech nejspolehlivější ochranou před žízní. Ale hodí se určitě i do počadí chladnějšího. Angličané čaji věnují mimořádnou pozornost a řadí konzumaci čaje mezi obřadní události. Právě tak japonský čajový obřad a velká obliba tohoto nápoje téměř po celém světě svědčí o jeho nesporných kvalitách.

Patří-li čaj mezi vaše oblíbené nápoje, máte i svůj zcela zvláštní způsob přípravy? Pokud ne, zde jsou rady odborníků.

Na přípravu černého čaje se hodí dvě konvice

Takže jak správně připravíme černý čaj? Nejprve dáme vařit vodu. Potom konvici či jinou nádobu vhodnou k vylouhování čaje vyhřejeme nejlépe tím, že ji na krátký čas naplníme horkou vodou. Když se voda blíží bodu varu, nasypeme do vyhřáté konvice čajové lístky. Obvykle se používá na čtvrt litru vody jedna lžička čaje.

 

Pokud připravujeme čaj v konvici s obsahem přes půl litru, přidáme k počtu předpokládaných šálků ještě jednu lžičku navíc. Na okamžik přiklopíme víčkem, aby čajové lístky ve vyhřáté a napařené konvici zvláčněly a byly připraveny vydat svou specifickou chuť a vůni. Následně čaj spaříme vroucí vodou a přiklopíme víčkem.

 

Čaj louhujeme v rozmezí od dvou do šesti minut. Krátce louhovaný čaj je řízný, aromatický a velmi osvěžující. Delší doba louhování dává vyniknout jeho těžké svíravé chuti a mírně zklidňujícím účinkům. Poté čaj rozlijeme do šálků nebo přelijeme do jiné, předem vyhřáté konvice. To proto, abychom zamezili dalšímu louhování. Čím déle se čaj louhuje, tím více se do nálevu vyplavují třísloviny, které způsobují jeho svíravou chuť.

Příprava zeleného čaje

Zelený čaj je na přípravu mnohem náročnější než čaj černý, protože mezi jednotlivými druhy a jakostmi zeleného čaje existují takové rozdíly, že se každý připravuje jinak.

 

Žádný zelený čaj nezaléváme vroucí vodou, ale necháme ji vychladnout na teploty 60-85 C°. Kvalitní sorty je možné zalévat několikrát za sebou. Vodu přivedeme k varu a počkáme, až se ochladí na teplotu vhodnou pro zvolený druh zeleného čaje. Obecně platí, čím kvalitnější čaj, tím chladnější voda. Odměřené množství čajových lístků, většinou jednu až dvě lžičky na čtvrt litr vody, vložíme na dno vyhřáté konvice či šálku. Po chvíli určené k zvláčnění lístků na ně vlijeme vodu zchladlou na požadovanou teplotu a přiklopíme víčkem.

 

U kvalitnějších druhů zeleného čaje postupujeme obráceně. Nejprve nalijeme do konvice vodu. Když patřičně zchladne, vsypeme do ní čajové lístky. Tímto způsobem si zajistíme pomalé a rovnovážné louhování prvního nálevu a plnou chuť nálevu druhého. Když se po dvou až tříminutovém louhování čajové lístky rozvinou a změknou, teplotu vody jste zvolili správně.

 

Je mnoho druhů čajů, mnoho způsobů přípravy, mnoho konzumentů a mnoho milovníků čaje. Čas věnovaný přípravě kvalitního nápoje se nám nepochybně vrátí v nespočtu malých i velkých radostí, jež nám pití lahodného moku způsobí.

 

/ nahoru /

 

Pěstování čaje u nás

 

 

Čajovník je prastará kulturní rostlina, která má původní domov v jihovýchodní Asii, a to v rozsáhlých oblastech od indického Ásamu, přes Barmu, Thajsko, Kambodžu až po jižní Čínu.

 

Camellia sinensis, čajovník čínský, je keř nebo strom dorůstající výšky až 15 metrů, v plantážích se však udržuje pravidelným řezem do výšky maximálně 120 cm. Listy jsou střídavé nebo eliptické, tuhé s pilovitými okraji. Mladé listy a listové pupeny jsou často stříbřitě plstnané. Květy jsou velké, po dvou až třech v úžlabí listů, korunní lístky bílé a bázemi obvykle srostlé s vnější řadou pomnožených tyčinek. Plod je kožovitá trojpouzdrá zelená tobolka, v době zralosti hnědé barvy. Obsahuje jedno až tři tmavohnědá kulovitá semena velká jeden až dva centimetry.

Pěstování čajovníku v našich podmínkách je možné. Nejvhodnější jsou k tomu rostliny z čínské skupiny, neboť mají nižší nároky na teplo. Navíc se množí velmi dobře vegetativně řízkováním. Důležitou podmínkou je ale kyselost půdy (pH 4 - 6), čajovníky nesnášejí vápno, takže pokud je půda zásaditá, čajovník uhyne. Čajovníku nesvědčí ani přílišná zálivka. Pokud je pěstujeme v nádobách, mohou přes vegetační období růst v přístinu na zahraně nebo na balkoně, ale přezimovat musí v místnosti s teplotou kolem 10°C. Ve větším měřítku se pěstování daří v tzv. tranšejích, což je jakési hluboké pařeniště, které na zimu překrývám okny nebo rohožemi. Pak můžeme očekávat i vlastní sklizeň a pokusit se o výrobu některého z četných druhů čaje.

 

V našich podmínkách se setkáváme s problémem zásadité půdy, často i díky vodnímu kameni, proto je potřeba hlídat její pH. Jak změřit pH půdy a jak ji okyselit:

 

Je potřeva odebrat vzorek půdy, smíchat s destliovanou vodou, důkladně protřepat nechat hodinu stát a lakmusovým papírkem nebo pH metrem změřit pH roztoku.
V případě potřeby můžete půdu ma pH 4-6 okyselit kyselinou dusičnou, musíte ale počítat s tím, že v půdě nezůstane dlouho volná, dojde ke sloučení a kyselé prostředí bude tvořeno převahou iontů NO3, nejčastěji ve vztahu k Ca, Mg. Dusík je ale pro rostliny živina a tak jí postupně odčerpají a kyselost samy sníží. Pokud použijete kyselinu fosforečnou je situace podobná jen s tím rozdílem, že tato spíš podporuje vyzrávání a kvetení než samotný růst rostliny a vazba Ca - PO4 je méně rozpustná proto má dlouhodobý efekt. Pokud přidáte kyselinu sírovou dojde k vyvázání volného vápníku (nejčastější příčina vyššího pH) na sádru a efekt je velmi dlouhodobý, sádra je jen obtížně rozpustná, je to podobně jako když použijete síran amonný - amoniak - NH4 spotřebuje rostlina a ionty SO4 zůstanou - a vyvážou Ca. Hlavně nedoporučuji přidávat kyselinu chlorovodíkovou (solnou), mnoho rostlin nemá chlór rádo. Nouzově lze okyselit půdu kyselinou citrónovou nebo octem, ale oboje funguje jen krátkodobě. Sloučeniny s vápníkem jsou totiž dobře rozpustné a rychle odbouratelné.

 

 

Příště se zmíníme podrobněji o Japonských čajích a čajových obřadech.

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zelený čaj jako lék

(Kateřina, 9. 10. 2007 23:06)

V Číně, kde byl zelený čaj znám již dávno před naším letopočtem byl považován za lék a pro mnichy byl nejen obětinou Buddhovi, ale také cenným prostředkem ke koncentraci při meditaci.

Zelený čaj obsahuje mnohem více fluoru než černý; jde o známý stopový prvek, který zpevňuje sklovinu a tím předchází vzniku zubního kazu.
Kofein obsažený v zeleném čaji působí jemněji a méně dráždivě a tím je také jeho účinek pro žaludek snesitelnější, než je tomu u černého čaje. Zelený čaj obsahuje zpravidla méně kofeinu než černý. Účinky kofeinu jsou stimulace organismu a odstranění únavy, ale také odvodnění organismu!
Bohatě zastoupenými látkami (10-25%) jsou v zeleném čaji třísloviny, z nichž za zmínku určitě stojí katechiny. Ketechiny působí jako antioxidanty a mají výrazné protirakovinové účinky.
Další známé léčivé látky obsažené v zeleném čaji:
Vitamin C – snižuje a potlačuje stres, chrání před nachlazením.
Vitamin B komplex – podporuje látkovou přeměnu cukrů.
Vitamin E – oddaluje stárnutí.
Aminokyseliny – snižují krevní tlak.
Flavonidy – posilují cévní stěny, odstraňují nepříjemný zápach z úst.
Polysacharidy – snižují hladinu cukrů v krvi.
Fluoridy – brání vzniku zubního kazu.
Tein – podporuje a povzbuzuje činnost centrální nervové soustavy.

Čerpáno z:
http://www.alnamura.cz/caj.htm
http://vitainfo.cz/eshop/detail.php?idzb=155
http://www.fenomen.cz/ask_lec13.htm