Pověst O projezené věži
Když Švédové odtáhli z Brna, zůstalo po nich plno pobořených kostelů, paláců i domů. Také kostel na Petrově potřeboval důkladnou opravu. Nejhůř na tom byla věž, chlouba kostela. Protože kapitula nebyla nikdy moc bohatá, rozhodli se nejbohatší měšťané, že peníze na stavbu dají oni. Každý z nich měl pěkný výnos z vinného šenku, a proto si spočítali, že když polovina peněz z prodeje vína připadne na krásnou novou věž, ani to nepocítí. Ale správně se říká: nechval dne před večerem.
Na začátku října roku 1675 přinesl spěšný posel list, ve kterém císař brněnským radním oznamoval, že do Brna přijede Její Výsost paní Eleonora, královna polská. Moc radosti z toho konšelé neměli. Věděli, že návštěva musí být přijata s náležitými poctami a to bude stát peněz víc než dost.
V polovině listopadu královna skutečně přijela. Byla mladá, krásná a přívětivá a měšťany hned okouzlila. Všichni jí dělali pomyšlení, jedna hostina stíhala druhou. Nebylo divu, že královna se nezdržela jen pár dní, ale zůstala v Brně celého čtvrt roku. Pak se však začalo po městě všelicos šeptat: o zamilovaných šlechticích, o soubojích na nedalekých loukách a jiné věci. Jisté je, že najednou byli brněnští konšelé požádáni o kočár a doprovodné vozy, a než se lide vzpamatovali, byla královna ta tam.
Nastal obyčejný život a zároveň obecní účtování. To bylo zlé. Peníze, a nejen ty získané z vinného šenku, byly pryč. Padly na hostiny a veselý život paní Eleonory. Na stavbu nové věže zůstalo jen pár tolarů. Stačily právě jen na to, že pobouranou věž trochu opravili a udělali jí malou stříšku. Když potom na začátku našeho století dostal dóm na Petrově dvě nové věže, starou malou nezbořili.
Říká se totiž, že dokud bude věž stát, bude i Brno. Až zmizí, ztratí se s ní i celé město.