havránkovy první stránky

V řadě oblastí světa bylo v uplynulých desetiletích a staletích levnější živit se bramborami než živit se moučnými výrobky. Za Rakousko-Uherska, za první republiky a dokonce ještě do roku 1989 u nás brambory nebyly drahé. Nyní však stojí jeden kilogram brambor zhruba tolik, kolik stojí jeden kilogram chleba. Výživná (energetická) hodnota chleba je přitom třikrát větší. Brambory jsou dnes tedy třikrát dražší než chléb.


Jeden kilogram ostatní zeleniny v průměru má asi třetinovou energetickou hodnotu oproti bramborům. V průměru kromě toho jeden kilogram zeleniny stojí asi dvakrát více než jeden kilogram brambor. Celkově bychom tedy při stravování založeném hlavně na zelenině museli zaplatit asi 6x více než při stravě založené hlavně na bramborách a asi 18x více než při stravě založené hlavně na chlebu.

Jeden kilogram ovoce má v průměru asi poloviční energetickou hodnotu v porovnání s jedním kilogramem brambor. Jeden kilogram ovoce stojí v průměru řekněme třikrát více než jeden kilogram brambor. Celkem tedy bychom, kdybychom své energetické potřeby kryli výhradně ovocem, museli (podobně jako u zeleniny) zaplatit asi 6x více než kdybychom se živili pouze bramborami a asi 18x více, než kdybychom se živili pouze chlebem.

Chceme-li se tedy stravovat co nejzdravěji, ale současně přitom příliš neutratit, tak by se naše strava měla v první řadě skládat ze zrnin, resp. obilovin, čili z moučných výrobků, z chleba, dalamánků, rohlíků, housek atd. Přednost bychom přitom měli dávat výrobkům z celozrnné mouky anebo přímo celozrnným obilovinám. Na druhém místě by se naše strava měla skládat z brambor a na třetím místě by se měla skládat z ostatní zeleniny a ovoce.

Živit se zrninami, resp. obilovinami, je nejlevnější. Brambory jsou již asi třikrát dražší a ovoce a zelenina asi 15-20x dražší. V přepočtu na sytivost, resp. přesněji řečeno na hodnotu energie ve stravě obsaženou, je cukr levnější než brambory. Cukr je tedy po zrninách druhou nejlevnější složkou stravy.

V přepočtu na sytivost, čili na obsaženou energii, jsou všechny živočišné potraviny drahé. Maso je v průměru více než desetkrát dražší než mouka, chléb, obiloviny, zrniny. I mléko a mléčné výrobky a také vejce jsou až desetkrát dražší než mouka a zrniny.

Můžeme tedy říci, že na jedné straně máme levné potraviny - to jsou zrniny (obiloviny), cukr a brambory, a na druhé straně máme drahé potraviny - to jsou maso, mléko a mléčné výrobky, vejce, ovoce, zelenina. Uvědomme si nesmírně podstatnou věc. Pokud se někdo bude řídit fakty, pak bude vycházet ze sledování toho, při spotřebě jakých potravin je nemocnost a úmrtnost nízká, a při spotřebě jakých potravin je nemocnost a úmrtnost vysoká. Pak dojde k závěru, že zdravé jsou obiloviny, brambory (nechci to vyslovit, ale více méně i cukr), ovoce, zelenina.

V objektivním zájmu lidské společnosti je stravovat se co nejlevněji a zároveň co nejzdravěji. V zájmu zisku je ovšem pouze stravovat se co nejdráže a to bez ohledu na to, zda to je zdravé či nezdravé. Proto bylo stále hledáno „vědecké“ zdůvodnění toho, proč máme jíst hodně živočišných potravin, hlavně masa. Proto bylo stále hledáno „vědecké“ zdůvodnění toho, proč levné potraviny jsou nezdravé. Tento proces probíhal všude ve světě. Vrcholu dokonalosti však dosáhl v ČR i v jiných zemích bývalého sovětského bloku. Oficiální odborníci u nás až do roku 1988 doporučovali údajně v zájmu zdraví snižovat spotřebu obilovin a cukru, tedy levných potravin. Údajně v zájmu zdraví naopak doporučovali vysokou spotřebu živočišných potravin, hlavně masa, a také zeleniny a ovoce. Chválili tedy hlavně drahé potraviny.

Uvědomme si proto toto: drahé potraviny jsou vždy vydávány za zdravější, než skutečně jsou, a levné potraviny jsou vždy neprávem kritizovány. To samozřejmě platí jen v průměru. Na základě těchto ekonomických zájmů lze lépe pochopit, proč se o potravinách vytvořily takové názory, kterým dnes lidé věří.

Obiloviny, brambory, ovoce a zelenina jsou přibližně stejně zdravé. Ovoce a zelenina jsou však nejdražší a proto tyto potraviny jsou jednoznačně doporučovány. Brambory a zrniny (obiloviny) jsou sice přibližně stejně zdravé, ale jsou levné, a tak jejich obraz v očích veřejnosti je záměrně snižován. Neprezentují se lidem již takové, jako jsou, a lidé proto neví, že brambory a obiloviny jsou zhruba stejně zdravé jako ovoce a zelenina. Cukr je z těchto potravin nejméně zdravý a současně je levný. I proto je cukr označován za nejméně hodnotnou potravinu.

Vezměme to nyní z druhé strany. Ty skutečně nezdravé potraviny - maso, mléko a mléčné výrobky, vejce, a také čisté živočišné tuky z těchto potravin pocházející, máslo, sádlo - jsou mnohem dražší než např. cukr. A tak i když jsou zdravotně mnohem škodlivější než cukr, lidem se usilovně vtlouká do hlavy představa, že zlo ve stravě je představováno právě cukrem. V minulosti se lidem dokonce lživě říkalo, že maso, mléko a vejce jsou zdravé. Dnes se již nenajde nikdo, kdo by tvrdil, že maso je zdravé, přesto se však stále hledají různé záminky, aby se mohlo lidem doporučit.

Proto se mimo jiné těmto zájmovým ekonomickým skupinám velice hodí doporučování tzv. pestré stravy. Pod tento koncept se totiž může schovat cokoliv. Nechá se vykládat: ať každý jí, co mu chutná. Nebo se to nechá vykládat tak, že by měly být ve stravě zastoupeny všechny složky stravy, tedy jak potraviny zdravé, tak potraviny nezdravé. Tím vším lze spotřebu živočišných potravin, zvláště masa, obhajovat.