havránkovy první stránky

snění  |  lucidní snění  |  vědomí ve snu  |  sny v dějinách |  psychologie snů  |  práce se sny

Sny v dějinách

Sny nás odjakživa fascinovaly. V rozličných dobách a u rozličných kultur byly považovány za varování, věštby nebo poselství od bohů a byla jim přisuzována schopnost řešit problémy, léčit nemoci a poskytovat duchovní vhled. Metody výkladu snů se měnily, ale lidská touha hledat v nich nějaký význam zůstávala po staletí neměnná. 

Egypťané

Starověká egyptská civilizace pravděpodobně jako první vyvinula ucelený systém výkladu snů. Ve snářích se uváděly možné varianty snů a jejich výklady. Například sen o pití teplého piva varoval před tím, že snící by mohl brzy utrpět nějaké zranění. Proti nočním můrám se lidé chránili jednak kouzly a jednak ochrannými opěrkami hlavy. Velmi rozšířen byl také obyčej, nazývaný „formování snů". Egypťané spávali v léčebných chrámech, kde jim bohové sesílali poselství prostřednictvím snů. Součástí chrámů byli profesionální vykladači snů, kteří byli uctíváni pro své schopnosti.

Jedním z nejznámějších věšteckých snů té doby měl Thutmose IV. jako mladý princ. Usnul pod sfingou, která mu ve spánku sdělila, že když jí vysvobodí z písku a očistí, dosedne na egyptský trůn. Stane se faraonem.

Staří Řekové

Řekové se o sny velmi zajímali a vytvořili komplexní výklad snů. Rozlišovali mezi sny "pravdivými" a „nepravdivými", přičemž ty pravdivé, tedy významné, rozdělovali do tří kategorií:

Řecký básník Homér využíval věšteckých snů ve svých eposech Ilias a Odysea o Trojské válce. Oba byly napsány pravděpodobně v 8.století př.n.l.. V těchto básních sny často nabývají podoby návštěvy snové postavy (boha nebo ducha), která se objeví u hlavy postele a přinášejí spícímu poselství. Pak obvykle zmizí klíčovou dírkou. Sny, zejména pak ty věštecké, byly považovány za poselství od bohů a byly dychtivě očekávány. Později nabyly praktiky "formování snů" vysoce organizované podoby.

Řekové považovali sny za zdroj hojivých sil. Nemocní lidé, kteří se chtěli vyléčit, měli spát v chrámech zasvěcených Asklepiovi, kouzelnému bohu-léčiteli, který své léčebné rady poskytoval ve snu. Jeden z nejstarších snářů napsal řecký věštec a vykladač snů Artemidorus ve 2.století n.l.. Jeho pětisvazkové dílo Oneirocritica ("Výklad snů") je jak soupisem snů, tak kompilací řeckých tradic při jejich výkladu. Obsahuje však i autorovy vlastní postřehy. Artemidorus byl také jedním z prvních, který začal při výkladu snů brát v potaz i osobnost snícího a okolnosti, které snu předcházely.

Původní obyvatelé Austrálie

 

"Čas snění" je pojem, který australští domorodci užívali při popisu stvoření světa svými velkými mytologickými předky. Věřili, že jejich předkové (obři a zvířata)vyskočili ze země, moře a z oblohy v Čase snění, aby stvořili krajinu, jejich obří kroky formovaly pohoří, skály a posvátná místa.

Po staletí domorodci kráčeli v jejich šlépějích jako součást své duchovní pouti či sezónní migrace kmenů. Každý jednotlivý rys krajiny - od studánek až po hory - má svůj význam a objevuje se v písních, rituálech a legendách, které se v určitých obdobích roku musí zopakovat, aby se udržoval řád země a uchovávalo spojení s předky. Někdy se nové informace o "cestě snění" objeví přímo ve snu a vytvoří se nový rituál. Mezi událostmi v bdělém a snovém stavu je malý rozdíl a mnoho obřadů je přejata přesně tak, jak se jevily ve vizích či snech mimořádných jedinců.

V Austrálii žije více než 500 různých domorodých kmenových skupin a řada z nich používá vlastní výklady snů. Dieriové věří, že spícího mohou navštěvovat duše zemřelých. Narang-gaové jsou zase přesvědčeni, že během spánku duše může opustit tělo a komunikovat s ostatními dušemi nebo s dušemi zemřelých, které putují buší. Japagalkové se domnívají, že je-li někdo nemocen, může mu pomoci návštěva duše zemřelého přítele ve snu.

Tibetští buddhisté

Jádrem buddhismu je filozofie, která říká, že svět, který vnímáme, není reálný. Je souborem iluzí a cílem náboženského či duchovního života je "probuzení se" z této iluze. Jednou z cest, jak dosáhnout probuzení, je jóga. Ve své původní jihoasijské formě jógové praktiky zahrnují nejůznější fyzická a duševní cvičení, která směřují k přerušení individuálního řetězce reinkarnací (znovuzrození). I když existuje mnoho odlišných forem buddhismu, byl to právě buddhismus tibetský (založenýv Tibetu kolem roku 747 n.l.), který posunul zmíněné postupy dál využitím jógy k ovládání stavu snění. Tomuto kontrolovanému stavu se obecně říká "bdělé snění" - tj. vědomí si toho, o čem sníte. Mistři tibetské snové jógy jsou prý schopni usínat a probouzet se, aniž by pozbývali vědomého rozpoložení.

Během spánku jogín trénuje kontrolu nad obsahem a vývojem snů a během této činnosti si uvědomuje, že snový svět je pomíjivý a lze jím manipulovat silou vědomí. To naopak utvrzuje v jogínovi přesvědčení, že svět bdělosti stejně jako svět snový jsou výtvorem mysli, a tudíž jsou oba iluzorní. Také se má za to, že ovládání stavu snění jogínům ukazuje, kde se nachází jejich vědomí po smrti, a to je hlavním cílem tibetského buddhismu.

 >> Tibetská jóga snu a spánku - Tenzin Wangyal Rinpočhe

Původní obyvatelé Ameriky

Podle severoamerických Indiánů jsou sny nejdůležitější zkušeností v životě člověka. Výklad snů se ovšem mění kmen od kmene, obecně se však vliv snů považoval za dobrý nebo špatný podle obsahu a vlivu na snícího. Navahové obvykle vykládali sny podle jejich vlivu na snícího.

Pokud například sen naznačoval nemoc, ihned byly zahájeny léčebné obřady. Sny se dělily na dobré a špatné a byly vyvinuty rituály, které se zabývaly příčinami a následky špatných snů. K těm nejobvyklejším rituálům patřily modlitby za východu slunce. O některých snech se indiáni domnívali, že způsobují nemoci a vyžadují diagnózu a léčení. Sny o smrti mívaly standardní interpretaci. Například zdálo-li se Navahovi, že je mrtev, znamenalo to, že navštívil duše mrtvých v záhrobí. Pokud si potřásl s mrtvým rukou, znamenalo to, že zemře. Podle kmene Navahů se dobré sny plnily jen občas, zatímco špatné sny vždy.

Mohawkové věří, že sny jsou základem každodenního života. Dobré sny naznačují, že je čeká štěstí, naopak špatné sny věští příchod neštěstí. Také jsou přesvědčeni, že šamani a medicinmani získávají svou sílu ze snů a že mohou do svých snů vstupovat dle libosti. Podle kmene Kamiů z Kalifornie a Mexika je lepší snění ponechat mladým, protože starší lidé riskují, že během snů zemřou.

Bible

V Bibli najdeme celou řadu příkladu snů, které se zde objevují jako nejobvyklejší forma komunikace s Bohem. V biblických dobách byli Izraelité Babyloňany i Egypťany uznáváni jako vynikající vykladači snů. Jedním z nejznámějších byl Josef, jehož příběh je zachycen v knize Genesis. Josef jako jedenácté a nejoblíbenější dítě Jakuba byl nenáviděn svými bratry, kteří jej prodali do otroctví do Egypta. Zde Josefa požádal faraon, aby mu vyložil dva z jeho snů. Josef tehdy přesně předpověděl sedm let hladu, ale zároveň také doporučil plán. který měl Egypt zachránit od hladomoru. Faraon byl tak unesen Josefovou schopností, že z něj učinil svého vrchního ministra. Následně Josefa uctívala celá rodina, což také předpověděl ve snu.