Už od malička jsme si připadal jiný...a moc jsem se tim nechlubil vždicky jsem se někam začlenil...ale prostě furt to ve mě zůstalo,že jsem jinný dělám věci co by jiní odsoudili a tak je mi 14.let a nevim jestli jsem a nebo nejsem a mám strach se s někým jiným o tom podělit.Tak jestli máte nějaké rady tak prosim,napiště díky.

Budem mat 20 roku a posledne 2 roky zivota sa zaujimam o ,, veci ´´ ktore mojich znamych, kamaratu a rodinu absolutne nezaujimaju . Iba u jedneho kamarata dostavam trochu pochopenia ale citim ze je to malo !!! No posledne mesiace citim nespokojnost s mojim zivotem , citim ze sem ,, neco vic jak ostatni ´´ ale nemyslim to arogantne , vubec ne !!! V mojem zivote mi zatat nic neslo , nepoznam zadnu vec v kerej bych vynikal ale stale citim ze ma neco pritahuje k necemu a myslim si ze je to zmenit svet , systemy a otvorit ludom oci a to len pre jednu vec , aby sa mala moja rodina lepsie , znamy kamrati a vlastne vsetci ludia !!!! Ked ma nekto porozumel tak nech sa ozve na e-mail schonek@zoznam.sk a prosim , nech je to clovek s velkymi skusenostami co sa tyka indigovych ludi nech vim na cem sem :) dakujem

Tak krásně popisuješ indigové děti, že teď opravdu nepochybuju, že jím opravdu jsem! :-) To je opravdu nádherný pocit, že někdo chápe, protože fakt nejde změnit se ;-)

Ahoj všem! Je mi 33, jsem indigo se všemi "syndromy" - jsou dva typy dětí indigo, jedni co to nezvládají a trvají na svém a jsou okolí nepřijatelní a pak druzí, co také trvají na svém, ale dokáží své okolí ovlivnit a naklonit k sobě. Já projel půl světa a všude se na výbornou prosadil, využívám svojí intuice na plno a má kreativita okouzluje i mne samotného. Samozřejmě indigo má více nezvyklých vlastností, to rozebírat však nemusím, pokud jste indigo i vy. Má rada - pokud jste dítě indigo, nesnažte se pochopit okolí, ale ovlivnit je, přesvědčit po dobrém všechny kolem, že právě vy máte pravdu, že bude pro ně benefitem, když do toho půjdou po vašem. S pozdravem, Erik, erikcumbria@hotmail.co.uk

Díky za dobrý tip - nesnažit se chápat. Asi to fakt nepochopím ;). Ale ukázat že i má cesta je dobrá, to je dobrý tip. Jen to chce opatrně, ale to už mám vychytaný ;-). Takže díky :)

Nevím, jestli jsem indigové dítě, ale v dětství mi rodiče zabránili vyvíjet se podle mého vnitřního hlasu. Postupem let jsem ztratila nit, a tak se teď, ve svých 30letech, plahočím světem a nemám nikde stání, nikde nemůžu najít zakotvení, smysl života. Proto bych chtěla apelovat na rodiče, aby si všímali talentů a zájmů svých dětí, aby jim pomohli jich využít, aby je podporovali v tom, co by chtěli jednou v životě dělat, a nevnucovali jim svoji vůli.

Ahoj, no já se cítím teda stejně:-) Je mi 27 let, něco z indiga asi mám, jsem velmi citlivá, zajímá mne léčení, no popsat slovy já vám to neumím:-), ale dětství bylo těžké, a moje schpnosti nevzdělávané, i když vím, že to tak být muselo, a naučilo mě to více nepodmínečné lásce a mnoha věcem, ale tedˇ nevím jak se v životě realizovat, jaké místo si zde najít, aby to bylo s mojím vnitřním přesvědčením. Mějte se sluníčkově:-)

s rodiči je to někdy těžké... ale asi dělají,co umí. možná se z toho jejich indigové děti mohou taky něco naučit.

Už po celé generace se v naší rodině dědí indigo po ženské linii. Je to napojení na vyšší duchovní úrovně, které nám umožňují disponovat "šestým smyslem" a nacházet odpovědi na složité otázky z ničeho. Zkrátka TO víme. Schopnost porozumění druhým a jejich motivům je natolik silná, že je někdy možné, zaměnit ji se schopností číst myšlenky. Máme vlastní vnitřní nastavení a vědomí výlučnosti se projevuje velmi brzy. Člověk si brzy všimne, že je daleko před ostatními a nudí se při většině aktivit, které se oné většině zdají zábavné. Je to, jako bysme měli vlastní plán pro život, kterého se držíme naprosto nezávisle na vlivu a názorech ostatních - opět je nutné podotknout, že většiny. Na závěr chci říct, že není žádný med, znát dopředu výsledky, neustále se střetávat s pomalostí ostatních a v určitých životních etapách muset brzdit svůj vlastní vývoj - vědomí výlučnosti je někdy těžkým břemenem. Ale pozor, nesouhlasím s tím, že indigové děti bývají často šikanovány ostatními - snad jen v krátké fázi, předcházející tomu, než se naučí velmi dobře svou energii a schopnosti využívat ke své ochraně. Naopak k nim ostatní většinou vzhlížejí, ačkoli nemusí být na první pohled patrné proč. Při vší své láskyplnosti a touze po harmonii jsou to totiž přirození vůdci.

Dobrý den, jmenuji se Bára Vožechová, je mi 15 let a navštěvuji ZŠ Charlotty Masarykové, Praha. Děláme ročníkové práce a já se začala zajímat o "indigové děti". Práci mám odevzdat na konci května. Bohužel moc lidí nedává indigáčkům šanci, že by existovali, já věřím, že ano. Ve vašem příspěvku, jsem četla, že máte pár zkušeností. :)
Nemohla byste mi prosím trošku pomoct. Ráda bych se dozvěděla něco více, než jen z knížek a internetu.
Děkuji Baruška

Zdravím všechny návštěvníky,

přispívám sdílením jistého pocitu. Chtěla bych tímto popsat závažnou či závaznou touhu neustále naplňovat všechny svoje hlavní tři části - fyzickou, emocionální a mentální. Zatím přijímám ten dar, že můžu během dne doplňovat každou z nich. Mám strach, že až už nebudu "oficiálně" studovat, bude mi "něco" k celistvosti chybět.., též cítím rozporuplné pocity se založením vlastní rodiny. Bojím se osobního omezování (třebas kdykoli si vyrazit s kolem do přírody),- a zároveň právě toho, že jsem pro takové uvažování sobec. Jestli má někdo prosím podobné cítění, či přímo radu, budu ráda. Díky mnohokrát.
PS: díky za zde uvedené charakteristiky indiga, je to ozdravující sebe-objevování :)

P. D.

ze si admin nesmaze ani po mesici na svejch strankach pomluvy od mne,i kdyz jsem vse uvedl na pravou miru,hovori za vse...

Ahoj,chválím tuto "charakteristiku", je opravdu trefná...Je mi 24 let a patřím mezi indigové - naučit se žít mezi ostatními a přitom stále sama nebylo v období mého dětství a dospívání ani trochu snadné.Jsem ráda, že "dnešní indigáčci" jsou již v podvědomí ostatních lidí a nebudou opuštění =)

Nechte Poustevníka poustevníkem. Těm, kdo je opravdu indigový, její osobnost není neznámá, protože "VĚDÍ" a nedělají si o Poustevníkovi žádné iluze. Genialita Poustevníka spočívá ve vytvoření těchto stránek pro lidi, kteří to potřebují a za to jí patří dík.

neberte me vazne,proste sem nezvladl ze me poustevnik po 8 letech rekl ze v zadnem pripade nemuzu pocitat stim ze by byla moje partnerka.lidi co zazili neco podobneho me snad omluvi a lidi co znaji dobre poustevnika,tak stejne tem mejm kydum neverili a jestli me nekdo nenavidi za to jak sem ji pomluvil,tak je me to sumak.rikam jak to je a to ze sem to neustal je moje vina a moje vec.pa

Dobrý den, dnes poprvé jsem narazila na pojem indigové děti, a to jsem učitelka, mám speciální pedagogiku a i jsem učila děti spadající pod tento obor. Mám 10 let praxe a své vlastní 2 děti. Dnes jsem odvezla svoji 7 letou dceru na týdenní taneční soustředění do nedaleké vsi a málem jsem se zhroutila. Občas v jejím případě jsem v koncích. Nenašla tam mezi dětmi hned někoho známého a plakala jak divá, ostatní děti na ni zíraly vyděšeně, protože se dobře bavily a nechápaly, jak někdo může plakat. Myslíte si, že to je banální záležitost, ale bohužel u nás je to běžná praxe. Strašně ráda vše poznává, ale na druhou stranu se propadá do pláče. Působí silným a dospěláckým dojmem, ale uvnitř je malá dušička, která neustoupí. Vyčítám si, že je po mně přecitlivělá, že ji nedokážu pomoci, protože sama se sebou musím pracovat /ač jsem ročník 67, tak mám úplně stejné projevy, jako mé děti/. Články o indigových dětech mne trochu uklidnily a o to asi hlavně jde. Dcera od malička fixovala každého očima, okamžitě vnímala zvuky, obrazy, měla problémy se spánkem, mohu s ní probírat dospělácké věci, všimne si všeho, co se kolem mne děje /snažím se jí do toho, ale nezatahovat/ , je tvořivá, pořád něco vyrábí. Její největší problémy začaly s příchodem do první třídy, je vzorná, vše plní přesně, zbožňuje paní učitelku /když byla zastupovaná, dcera onemocněla/, nadaná na klavír a tanec, ale nemá z toho pořádnou radost, protože chce být perfektní, a to u ní vyvolává velkou únavu. Zbožňuje vědecké pořady, kriminálky/ jejich laboratoře, děj jí nezajímá, ale způsob dopadení pachatele/. Jsem na ní pyšná, manžela má obtočeného okolo prstu, akorát já musím občas vychovávat:-) Dávám jí vždy vybrat, rozkazem jsem nikdy nic nezmohla, vše vysvětluji. Je hrozně fajn, lidi ji mají moc rádi, šíří okolo sebe slunečnou náladu. Ale ta její přecitlivělost ji brání v lepším prožívání všeho. Co s tím? Syn je patnáctiletý a je též něco podobného, od malička jsme mu říkali "sucháč", vždy nás dokázal uzemnit nějakým výrokem, čímž uzavřel třeba naši hádku a my jsme zůstali s mužem paf. Ten měl dokonce afektivní záchvaty, ze kterých jsme byli v šoku, takže na radu lékařů přišli studené koupele a měchačka. Naštěstí jen párkrát a vše se spravilo. Je též velice citlivý, uzavřený, stále sucháč. Obě děti jako rodiče zbožňujeme, mají naši oporu, ale někdy mám pocit, že to vůbec nestačí.

Milá Věro, díky za Váš příspěvek, mám podobné problémy se svojí mladší sestrou. Je neobvykle vnímavá a citlivá a pod jakýmkoliv nátlakem se s ní nedá mluvit. Je tak jiná než všichni ostatní, že jsem někdy v koncích, jak s ní jednat. Pomáhá jen "mluvit její řečí" a za ty roky mám pocit, že i mě samotnou to jako člověku pomohlo. Ještě jednou tedy díky za Vaší zkušenost, je dobře, když je nás na to víc. :-)

Ahoj!

.. chci se jenom prosím optat, zda vaše nejbližší (přítele, partnera) seznamujete s existencí "indiga".. tím spíš, podivují-li se nad vaší "ne-normálností" .. je to trošku ošemetná věc :-O Díky

PS: jinak, tak nějak pořád řeším mj. takové ty "přebytky" v super-hypermarketech, je mi z toho nějak úzko, nevím a pátrám, kde je hranice potřeby a skromnosti...skromnosti a potřeby

pozdravení všem

Luka

Mám vnučku, na kterou popis indigových dětí přesně sedí. Je to tyran toho nejhrubšího zrna. Mám moc dobré vztahy se všemi svými vnuky, ale jí se přímo bojím, a když jí mám hlídat, tak už dvě nocí nespím, co zase bude.Je nesmírně sobecká,až neskutečně lakomá, prosazuje jen své mínění a svou pravdu,nedokáže s NIKÝM vyjít a všem dává jasně najevo že je nejchytřejší a všichni ostatní jsou blbci.Mám husí kůži jen na ní myslím. Vím je to smutné, je to moje vlastní vnučka,ale jde s ní děs. A to má teprve 8 let. Co bude dál???? Uměla plyně číst už od čtyř let, zná věci o kterých se jiným dětem ani nezdá, dokáže bez zábran komunikovat s dospělými o životě, vědě atd. Ale......Ted jí mám u sebe na prázdniny a jsem uzlíček nervů. Všechny děti se jí vyhýbají, né proto že je chytrá, ale proto, že všem dává jasně na jevo svou panovačnost,nesnášenlivost,lakotu,a to hrozné sobectví.Mám výčitky svědomí, že jí nemám ráda, ale nejde to. Nejde jí mít rád. Smutná babička

Víte někdy mám nutkání něco udělat třeba na stole leží miska a naspodě je něco jako přehyb a já na to musím prostě šáhnout
222
2234322
22344444322
22344443422
22343322
222