havránkovy první stránky

Jedno z krásných souhvězdí, které se nalézá poblíž mléčné dráhy, je viditelné od června do poloviny zimy. Bývá někdy nazýváno též Severní kříž. V souhvězdí se nalézá černá díra, která je součástí dvojhvězdy Cygnus X1. Má nepatrný průměr asi 80 km, její hmotnost je však patnáctinásobkem našeho Slunce, a proto neustále odsává hmotu svému souputníkovi, žhavému veleobrovi.

Velké souhvězdí bylo v 17. století rozděleno na čtyři asterismy – hvězdná seskupení, která jsou od té doby uváděna jako samostatná souhvězdí. Jsou to:
- Lodní záď (Puppis, Pup.), - Lodní kýl (Carina, Car.) s druhou nejjasnější hvězdou oblohy po Siriovi zvanou Canopus.
- Kompas (Pyxis, Pix.) na místě někdejšího stěžně,
- Plachty (Vela, Vel.) s pozůstatky suprnovy SNR Vela, která vybuchla před 12 000 lety

Je to jediné souhvězdí ve tvaru hudebního nástroje na obloze. Malé seskupení hvězd je výrazné a dá se mezi Herkulem a Labutí dobře najít dík blízkosti Vegy, jedné z nejjasnějších hvězd, kterou u nás najdeme za letních večerů skoro přímo nad hlavou. Z Lyry přilétá mezi 20. a 22. dubnem meteorický roj Lyridy

Už starořecký astronom Thalés zaznamenal, že vynikající féničtí mořeplavci užívají toto souhvězdí k určení severu. Tehdy ovšem ležel světový severní pól v blízkosti bety Ursae minoris, hvězdy Kochab. Nejjasnější hvězdou souhvězdí je alfa Ursae minoris, Polárka čili Severka, nalézající se dnes téměř přesně nad severním zemským pólem. Polárku a tedy i Malý vůz najdeme, prodloužíme-li pětkrát spojnici hvězd Dubhe a Merak (zadí kola Velkého vozu).

Je to malé, ale výrazné souhvězdí známé již ze starověku. Nalézá se v Mléčné dráze jižně od Štíra. Od středních severních šířek (a tedy i u nás) je nelze pozorovat, nejlépe je viditelné na jižní polokouli.Pomůckou při hledání Oltáře jsou dvě nejjasnější hvězdy souhvězdí Kentaura, Agena a Toliman, jejichž spojnice míří k Oltáři. Nám by dnes tvar souhvězdí připomínal nejspíš křeslo.

Je to souhvězdí poblíž mléčné dráhy, viditelné hlavně v létě. Jeho nejjasnější hvězdou je Altair, který tvoří s dalšími jasnými hvězdami, Vegou v Lyře a Denebem v Labuti tzv. letní trojúhelník. Zajímavá je i Éta aquilae, nejjasnější proměnná hvězda (cefeida) oblohy. V souhvězí je i další zajímavý objekt – pulsar, jehož kolísání periody pulsů radiového záření je způsobeno tím, že jde o neutronovou dvojhvězdu rotující kolem společného těžiště.

Orion je společně s Velkou Medvědicí (Velkým vozem) snad nejznámějším souhvězdím. Je nápadným seskupením na zimní obloze a vypadá trochu jako přesýpací hodiny. Je také jedním z nejstarších souhvězdí. Jeho jméno pochází ze sumerského Uru – anna (nebeské světlo) a je doloženo už tři tisíciletí před klasickým Řeckem. Hvězda na jeho rameni se jmenuje Betelgeuze je to, stejně jako druhá jasná hvězda Oriónových nohou Rigel, veleobr. Prvá září jako 50 000 našich sluncí, druhá ještě o něco víc. Tři jasné hvězdy tvoří Orionův pás. Pod ním najdeme slabší Orionův meč a v něm i pouhým okem viditelnou mlhovinu M42 zvanou Velká mlhovina v Orionu. Je vzdálena od Země 1600 světelných let. Orionidy, meteorický roj pozorovatelný v Orionu kolem 20. října, pocházejí ze slavné Halleyovy komety.

Je to druhé největší souhvězdí na obloze, jedno ze souhvězdí zvířetníku. Nalézá se mezi Váhami a Lvem. Rozlehlá kupa (hnízdo) galaxií na „rameni Panny“ obsahuje pouze ve svém středu asi 3000 galaxií. Tato nejbližší kupa galaxií je od nás vzdálena asi 80 miliónů světelných let a je středem naší supergalaxie, kolem nějž obíhá asi 100 000 galaxií včetně té naší.

Velké souhvězdí podzimní oblohy leží mimo Mléčnou dráhu. Jeho poznávacím znakem jsou čtyři hvězdy tvořící velký čtverec v oblasti jinak poměrně chudé na hvězdy. Jedna z nich – Sirrah – je také součástí souhvězdí Andromedy. Při hledání vás nesmí zmýlit, že z okřídleného koně najdete na obloze pouze přední polovinu a ještě vzhůru nohama.